LIBUŠE NIKLOVÁ A PETR NIKL
DĚDIČNÁ ZVÍŘENA

Ve středu 28. května od 18 hodin proběhne vernisáž výstavy

STUDIA GFDP

LIBUŠE NIKLOVÁ a PETR NIKL

DĚDIČNÁ ZVÍŘENA

Výstava představí užitou tvorbu Libuše Niklové a Petra Nikla. Půjde o dosud největší výstavu ikonických hraček Libuše Niklové a zcela nových skleněných loutek Petra Nikla. Výstava matky a syna jde po stopách paměti, mapuje dětství a jeho zásadní roli v poznávání světa i vlastní identity. Hračky a loutky se potkají v horním patře galerie už v květnu a budou lákat k návštěvě až do září. Výstava vzniká pod odborným dohledem Petra Nikla a Magdy Danel, kurátorem výstavy však bude třináctiletý vyjímečný autistický chlapec Daniel Bouška, který
disponuje ohromnými znalostmi díla vystavujících autorů a bude výstavou provázet.

„Pří navrhování jednotlivých zvířátek jsem brala zřetel především na to, aby dítě mělo možnost hrát si s hračkou co nejtvořivěji. Jelikož jsou zvířátka pružná a ohebná, může dítě napodobovat plížení, protahování, mňoukání tak, jak to odpozoruje v přírodě, jako by hrálo divadlo s loutkami, na rozdíl od jiných hraček, které se pohybují buď na setrvačník, nebo klíček, kde je dítě jen pasivním pozorovatelem.“ Libuše Niklová, 1964 /z knihy Terezy Bruthansové: Libuše Niklová, Arbor vitae societas, 2010/

„V průběhu let jsem se mnohokrát přesvědčil, jakou asociativní schopností maminčiny objekty vyzařují. Kolika dětem prošly rukama do vzpomínek a staly se součástí vjemu šedesátých a sedmdesátých let minulého století. Na rozdíl od hraček ze dřeva nebo kovu umožňovaly mačkání, tahání a stlačování, tím se intenzivně zabydlely v hmatové, čichové, zrakové i sluchové paměti. Ovlivnily mé pozdější vnímání. Musel jsem se podílet na jejich obživnutí, vdechnout jim tvar, ucítit vůni plastu a zbytků bývalého dechu. Provést na nich cosi, co připomínalo umělé dýchání. Postupně začal vzduch uvnitř klást větší a větší odpor, až došlo k zázračnému vypnutí. Lapal jsem po dechu a brněly mě rty. Uvnitř hraček vzdušné
sochy spí.“ Petr Nikl 2010 /z knihy Terezy Bruthansové: Libuše Niklová, Arbor vitae societas,
2010/