Výstava ve 2. patře
MIKOLÁŠ AXMANN: SÍTNICE

Mikoláš Axmann
Narozen 24. 2. 1955 v Prostějově

Studia
1970 – 1974 SOŠV Praha
1978 – 1983 AVU Praha
1983 Academia Sn. Carlos México
1992 – 1995 postgraduálně PF ÚK Praha (neukončeno)

Samostatné výstavy
1977 Praha – ÚDA
1978 Liptovský Mikuláš – VVŠT / Slovensko
1982 Praha – Chodov
1983 Mexico City – TGP / Mexiko
1984 Mariánské Lázně – kulturní dům
1985 Praha – ČSAV ÚTIA
1986 Terezín – Malá pevnost
1991 Hostivice – Zámek
1993 Praha – Paseka
1994 Praha – Centrum české grafiky
1996 Leuven – Kunstakademie / Belgie
1997 Praha - Divadlo Labyrint
1998 Praha – Galerie Pecka
1998 Praha – Nová galerie V. Kramáře
1999 Plzeň – Univerzitní galerie
2000 Prostějov – Galerie Pokorný
2001 Praha – Galerie Ř. Samsy
2002 Litvínov – Galerie Modrý hrozen
2003 Oberwill – Zug / Švýcarsko
2003 Plzeň – Univerzitní galerie
2003 Praha – Galerie Pyramida

2003 Praha – Sue Ryder
2004 Pardubice – Univerzitní galerie
2004 Eichstät – Městská galerie / Německo
2004 Most – OGVU, Kostel Svatého ducha
2004 Praha – Galerie 9, Vysočany
2005 Domažlice – Galerie Dorka
2006 OGVU Karlovy Vary
2007 Praha Studio Paměť
2007 Galerie M K, Praha
2007 Zacatecas Museo P. Coronel México
2008 Domažlice Galerie Dorka
2009 Uherské Hradiště – Slovácké muzeum
2009 Liberec – Oblastní galerie
2009 Plzeň - Univerzitní galerie
2009 Museo Industrial El Blanqueo, Mexico
2010 Galerie Hollar Praha
2010 Clamm – Gallas, Praha
2011 Stránov
2013 Galerie N, Jablonec nad Nisou
2013 Libeňská synagoga
2013 Městská galerie T ýn nad Vltavou

Ceny a vyznamenání
2005 Grafika roku – čestné uznání
2006 Grafika roku – statutární cena
2007 Sponzorská cena V. trienále Grafiky roku
2008 Statutární cena Grapheion (Autorská kniha)
2009 Cena Vladimíra Boudníka za grafiku

 

Mikoláš Axmann je dnes nepochybně vnímán jako ten, kdo vrací grafické technice litografie, tedy kamenotisku, jeho prapůvodní podobu, původní postup a materiál, skutečně kámen. Jeho tvorba je však stěží charakterizovatelná slovem „grafická“. Otisk z plochy kamene je pro něj jiným velmi specifickým způsobem vzniku imaga, obrazu světa. A tento obraz není u Axmanna velmi často jen kresebný, černobílý, ale buduje ho i barva, jež je energií světla.
Primárním Axmanovým inspiračním zdrojem je nepochybně příroda, jejíž viditelnou a hmatatelnou podobou je i vegetace, krajina a její prostor. On ovšem nehledá pouhé podoby věcí, ale jejich vitální struktury a v nich promlouvající hlubinu smyslu.
Svět vyvstává před divákem Axmannových obrazů a kreseb většinou jako příroda ovládající prostor lidského žití, které je v něm vpleteno. Svět se tu začasto ukazuje jako nesnadno prostupný a tajemný prostor. Ten je v Axmannových pracech činěn viditelným gejzírem kmitajících silokřivek toku energií, protože statičnost světa je pouze zdánlivá. Jako by umělec svými obrazy procházel udivující stavbou světa, který není rozdroben na předměty, ale je stále složitou živoucí, oduševnělou strukturovanou jednotou, v níž je člověku nabídnuto porozumět sobě v této horce tepající síti světa
Výstava nazvaná Sítnice prezentuje autorovu novější tvorbu, kterou ovšem spojuje s pracemi staršími i pracemi z nejrůznějších tematických okruhů v jeden celek, který dává najevo, že čas jeho tvorby není lineární. Tentokrát se v ní Axmann, podobně jako v plzeňské výstavě Lazaři, soustřeďuje především na černobílou hutnou kresbu a malby na papíře. Jejich výrazná, dynamická gesta jsou zaznamenána výlučně červenou barvou vyvolávající vždy silné emoce.
Mikoláš Axmann potvrzuje výstavou Sítnice nejen své tvůrčí situování bez distance uprostřed složitosti, tajemnosti prostoru světa, ale i uprostřed svého vlastního díla minulého, současného i budoucího jako by časová posloupnost v něm nehrála žádnou roli. Vše, i čas, je stále s ním.
Ivan Neumann